Pokud se začnete touto zemí zabývat, musím vás, milí čtenáři, varovat. Může se totiž stát, že vás chytí do svých drápů a jen tak nepustí. Stejně tak se však může přihodit to, že si předem vytvoříte mýtus, jenž se pak rozplyne jako ranní mlha nad rašeliništi... A nebo naleznete křehkou rovnováhu mezi snem a realitou, pravdou a iluzí? Ano, tentokrát bude řeč
Irsko bylo vždy zemí protikladů, a proto také se silným duchovním nábojem. Země zmítaná vlastními pochybnostmi o sobě, dlouho vykořisťována uchvatiteli, avšak nepokořená ani nepřáteli, ani chudobou či blahobytem. Zatím. Tentokrát se nepokusím naznačit onu pestrou paletu irských spisovatelů a básníků, hudebníků a filmařů, jelikož si skoro každý, kdo se sem vydá s probuzenou duší, napíše vlastní Irský deník , zkomponuje svoji Keltskou symfonii a natočí Into the West 2.0. Pokud máte touhu, ale nemáte mnoho času, vyplatí se levně přiletět třeba z Bratislavy do Dublinu, vypůjčit si auto a vyrazit kamkoliv na sever, jih či západ. Na prodloužený víkend to může být okolí Dublinu a třeba Wicklow mountains. 
Ale nezapomeňte, že skutečné Irsko – s nejširším spektrem odstínů zeleně – je na západě... Za dva týdny můžete prozkoumat dvě nebo více oblastí –
na jihozápadním pobřeží: poloostrovy Beara, Kerry a Dingle. Názvy zdejších městeček: Kenmare, Killarney a Killorglin znějí jako jména skřítků – lepreachauns, kteří vám, získáte-li si je, prozradí, kde má duha svůj konec. Může to být nad jezerem Lough Leane, na výběžku Slea Head na poloostrově Dingle nebo v nějaké malé hospůdce u ceillí. 
Možná při vás bude stát Nebeská štěstěna, a vy se dostanete na ostrov Velký Skellig (Skellig Michael), kde žili, asi 15 km od pevniny, v průběhu asi šestiset let – mniši. Na pusté skále připomínající štít Matterhornu, trčící na 220 metrů z vod Atlantického oceánu postavili z kamenů malý klášter a neuvěřitelné asketické příbytky. Zde prý bylo centrum evropské vzdělanosti v době, kdy v Evropě světlo křesťanství pohasínalo. Třebaže jsem se celý týden pokoušel se sem lodí dostat, pro velké vlny se mi to nepodařilo. Některé sny je asi lepší si ponechat nenaplněné - na později. 
Jiné fascinující místo naleznete na pobřeží poblíž Ballyroe / Dingle, odkud se měl vydat Sv. Brendan se svojí posádkou jako první Evropan na cestu přes Atlantik a dosáhnout americký kontinent již někdy kolem roku 520!
Středozápadní pobřeží: je tradiční oblast navštěvovaná Američany irského původu i všemi ostatními cestovateli pro svoje útesy - Cliffs of Moher, zpívající pubs v Doolinu, legendární skalnatou pustinu Burren, atd. Odtud už není daleko do Galway, proslavené svým starobylým šarmem i moderním ruchem města omývaného deštěm a slanou i sladkou vodou. 
Na severozápad odtud se rozprostírá Connemara, kdysi určená pro vyhnance, dnes jedna z nejkrásnějších oblastí Západní Evropy. Dvanáct Benů (kopců) v okolí městečka Cliffden, vřesoviště a jezerní plošina u Roundstone, jediný irský „fjord“ Killary Harbour...Tady už začíná hrabství Mayo s poutní „horou“ Croag Patrick (762 m) a jedinečným ostrovem Achill Island.
A odtud už není ani daleko k severozápadnímu pobřeží – k hrabství Sligo a Donegal. K jedněm z nejvyšších útesů Evropy – Slieve League (přes 600m), nejčistším plážím a nejneuvěřitelnějším výhledům. A k tomu, abyste se stali Irskem dočista posedlí!
Inishmore – se stal naším „ostrovem na ostrově“ a dnešním tipem na 
jednodenní výpravu. Objevujte jej z kočáru connemarského poníka, nechte se okouzlit prastarou gaelštinou a rozhodně navštivte starobylou pevnost Dún Aoghasa. Na jejích útesech se však navzájem pevně držte, abyste se nevydali předčasně za sv. Brendanem. Všechno má svůj čas.
Žádné komentáře:
Okomentovat