Na Královskou stezku se i dnes vydávají mladí kralevicové nebo i rozmazlení princové, aby zde vzdorovali dotíravému dešti, nezvané zimě a vlastním pochybnostem. Ty se vždy s návratem slunce rozptylují, ale nikdy se dočista nevypaří. Úchvatné ledovce, hřmící peřeje a vodopády, nejčistší vzduch a voda jim pronikají pod goretexové brnění až hluboko pod kůži. Oheň a život jsou tu jedním; jídlo, stan a bolavá záda patří rovněž k sobě. Prastarý iniciační rituál působí dosud spolehlivě: prožitá zodpovědnost a získaná svoboda jsou jako dvě dvorní dámy - dvojčata, jež mohou každého, kdo je přijme za společnice, odtud věrně provázet.
Také tu lze potkávat poutníky z mnoha koutů světa, kteří se s pokorou dotýkají mechu a kamenů této posvátné Země Sápmi. Navzájem mezi sebou sdílejí zkušenosti, dojmy a sny a vše, co je třeba. Polární sobi na travnatých pláních (a také ve hvězdách) pomáhají našim kralevicům v další orientaci. Střelky kompasů v jejich srdcích pak dychtivě a těkavě ukazují duhovým mostem směrem k Severu. A k tomu se nese celým krajem ztracený a znovu nalezený joik hrdých Sámů - od obzoru k obzoru a dál. Hejá hé lejlé leá...
Nechť všichni ti, kteří to zažili, nikdy nepřestanou jít Cestou Králů!
Foto: Robin Frühauf
Foto: Max Ertl-Vallant
Srdečný dík oběma "Twenty-eight kilo Austrians" & "Polenta Boys" Maxovi & Robinovi za poskytnuté fotografie z jejich třítýdenní cesty "Rohanem", "Mordorem" a "Mongolskem" v létě 2016.
Trevlig resa!
Žádné komentáře:
Okomentovat