Z malé uprchlické kolonie se stala v průběhu času regionální velmoc. Poté, co se odtud vydali Polové a spol. na cestu na Východ - a přivezli dobré zboží i zprávy zpět - došlo k obrovskému rozmachu obchodu s Asií i severní Afrikou. Branou do Nového světa se sice po vítězství v konkurenčním boji stal Janov, později Španělsko a Portugalsko a ještě později Anglie. Benátky však zůstaly jakýmsi mikrokosmem renesančního, barokního i pozdějšího světa. A pro své očividné skvosty až dodnes i středobodem světového turismu. Statistiky uvádějí asi 30 milionů návštěvníků ročně - třikrát víc než do Říma! Ti, kteří sem zavítají na jednodenní výlet přes Jadran nebo z přilehlých letovisk, se sem už možná vracet nebudou. Sice mohou doma vyprávět, že zde byli, jenže... Ti, jež objevují město v brzkých ranních a pozdních večerních hodinách, kdy je invaze turistů minimální, budou opakovaně žasnout. Člověk se může nechat kolébat vlnami "nejkrásnější magistrály světa" - Canal Grande a ladně se vznášet vaporettem mezi rozmanitými zastávkami, velkolepými chrámy, vznostnými paláci a proplouvat tak epochami nepředstavitelné prosperity. Pozornému cestovateli se však nabízí mnohem víc! Kromě neuvěřitelných kulturních a architektonických klenotů zde můžeme prožívat jakési civilizační déja vu.
Sedm století po Marcu Polovi jsou to potomci chána Kublaje, kteří sem čím dál častěji nacházejí cestu. Nejsou to jen tisíce zámožných čínských návštěvníků denně, ale i další tisíce těch, kteří se zde rozhodli zakotvit. Dnes jim prý patří nejen sklářské manufaktury na Muranu, ale i obchod s koženými produkty, jež byl od nepaměti doménou Italů. O "tradičních benátských artefaktech" Made in China nemluvě.
Tvrdí se, že vývoj a pokrok zastavit nelze. Platí to zejména o vývoji technologickém. Umělečtí fotografové objevili krásu a fascinaci Benátkami již dávno - hned po malířích. Dnes si ale s sebou bere digitální kompakt či zrcadlovku téměř každý, mobilní telefon nebo tablet s kvalitní kamerou snad úplně každý. Odnášet si tak můžeme nejen vzpomínky, prožitky a dojmy, ale hned sdílet fotky s přáteli či best friends na sociálních sítích - v mžiku oka, zmáčknutí tlačítka nebo jen za letmého dotyku displeje. Stovky milionů turistů již fotografovalo Benátky tolikrát, že si to ani není možné představit. A najít ještě neomšelý úhel pohledu není vůbec snadné!
Dokonce ten slovutný pokrok dospěl do stádia, kdy lidé okolní pamětihodnosti zvěčňují jen jaksi v pozadí toho nejdůležitějšího - totiž sebe sama! Od památek, které v době svého vzniku oslavovaly někoho jiného než své autory, jsme dospěli ke kultu selfies. Od štětce či tužky - k mobilním telefonům s multimegapixlovými kamerami - nás evoluce přivedla až k selfie-tyčkám. Než nás konečně začnou běžně doprovázet a filmovat selfie-drony (nebo spřátelené satelity), ještě budeme muset trpělivě riskovat střetnutí s jednotlivci, páry i rodinami, pilně zaznamenávajicími své jedinečné návštěvy Benátek a pod. Lidi, kteří jim přitom stojí v cestě, těmi tyčkami důsledně odhánějí.
Fascinovaný cestovatel obdivuje důvtip a zručnost dávných Benátčanů, kteří se museli vypořádat s tolika problémy, neustále hrozícími jejich dílo zničit. Stavby, které navrhli a postavili na dřevěných kůlech v smrduté laguně, sochy, jež vytesali pro věčnost, obrazy které namalovali v pokoře a vděčnosti... již nikdy nevzniknou!
Války a nemoci si zde vybraly nespočetně obětí. Voda vůkol jim poskytovala tu bezpečí a ochranu, jindy neštěstí a zmar.
Říká se, že voda je život. Tam, kde je nedostatek pitné vody, hrozí smrt. Jsou místa na naší planetě, kde se o její zdroje již vedou války. A jsou země, kde se dosud používá nejkvalitnější pitná voda ke splachování záchodů. Kolik litrů vody že je zapotřebí na výrobu jednoho mobilního telefonu?!
Žádná země a žádné společenství nikdy nežily v jakémsi ideálním Zlatém věku, i když to tak někdy třeba mohlo působit. Ze Španělska, Portugalska nebo i Velké Británie se staly poměrně malé státy čelící velkým výzvám. Na naší planetě již dávno nemáme žádné rezervní Nové světy, kam je možné se vydat za štěstím a začít odznovu a lépe. Všechny šance dějin jsme už vyzkoušeli a mnohé promarnili...¨
Přesto a právě proto dnes musíme těm nejzásadnějším problémům, s nimiž se lidstvo potýká, čelit a vzdorovat. A co víc, nevyřešíme-li je brzy, mohou se stát velmi rychle naší záhubou. Dlouhou dobu jsme se domnívali, že globální obchod přinese blahobyt všem oblastem, i těm nejchudším, a zabrání ozbrojeným konfliktům a válkám mezi národy. Zapomněli jsme na to, že bohatství, vzdělání nebo i technologické vymoženosti či naše přání samy o sobě neumožní vytvoření lepšího světa. Nejde o to, co všechno máme k dispozici, ale s jakým motivem a za jakým účelem toho využíváme.
Můžeme nadále doufat, že se Čína alespoň v Evropě nestane agresorem. Snad si Kublajchánovi potomci ještě pamatují, že Benátčané k jeho dvoru přišli v míru, takže nám ten mír zůstane... Můžeme se také potopit hluboko pod hladinu a nic nevidět a neslyšet...
A třeba si myslet, že Generace Selfie ty všechny problémy za nás jednou vyřeší!
Žádné komentáře:
Okomentovat