Naše Lara není pes-hrdina jako Balto, který na poslední chvíli doručil vakcínu proti záškrtu, a zachránil tak děti v Nome na Aljašce před jistou smrtí. Není ani symbolem věrnosti jako Hačikó, jenž čekal roky na svého pána na nádraží Šibuja / Shibuya v Tokiu -
http://freetrueheart.blogspot.co.at/search?q=Tokio
Přestože Lara není ani výstavní pes, ba ani fenka, která umí spoustu kousků (a hlavně poslouchat), je naše a my jsme šťastni, že ji máme!
Narodila se v malé vesničce ve východošvýcarském kantonu St. Gallen a vyrůstala v skrovných poměrech se svými třemi sourozenci na malém horském statku v garáži pod starým autem:
Její matka Leilo (fena bergamského ovčáka) zůstala na výchovu štěňat sama, jejího otce (border kolie) jsme nikdy neviděli. Dostali jsme ji se slevou, neboť asi týden předtím, než jsme si pro ni přijeli, ji majitel statku omylem přejel traktorem. Nechali ji zrentgenovat, aby se zjistilo, že se Laře, jak jsme ji při naší první návštěvě pojmenovali, nic nestalo. Lara tedy dostala do vínku pevné zdraví a životaschopnost.
Když jsme si ji přivezli a její švýcarský pas pozbyl platnosti, vyřídili jsme pro ni potřebné dokumenty v Rakousku a Lara se stala obyvatelkou Evropské unie. Přišla o svůj domov v horách a začala objevovat nížiny Moravského pole na samém východě Rakouska. Stará garáž ji už zřejmě nechyběla a naši rodinu, příbuzné a přátele přijala za svou novou smečku. Některé manýry jí ovšem ještě nějaký čas zůstaly:
Byť jsme s ní navštěvovali dva kurzy pro štěňata a psy, aby si na své soukmenovce zvykla, Lara na ostatní psy vždy žárlila. Zřejmě si myslela, že je člověkem, neboť jsme ji, nemajíce o výchově psů mnoho potuchy, poněkud rozmazlovali. Dostala k dispozici zahrádku i jeden gauč (odkud vyhlížela co se děje za oknem), ale nejraději spala v ložnici adoptivních rodičů na zemi. Jelikož přišla o příležitost vykonávat a rozvíjet svůj ovčácký talent, značně zpohodlněla:
Asi je to podobné s výchovou psů i dětí - pokud by se vyskytla druhá šance, zřejmě bychom mnohé dělali jinak a lépe. Ale kdo ví?
Lara nás bez problémů doprovázela na mnoha cestách Evropou a stala se pro nás rodinným mazlíčkem a antistresovým faktorem. Její oddaný pohled nás stále dojímá, její nepřeberné reakce nás rozesmívají. Schopnost vycítit u člověka únavu nebo smutek a snažit se ho rozptýlit, je u ní naprosto obdivuhodná! Třebaže se většinou projevuje velmi citlivě a něžně, dokáže vystupovat jako nesmiřitelná ochránkyně rodiny. Má v sobě silně vyvinutý instinktivní smysl pro spravedlnost. Domnívá-li se, že si někdo silnější troufá na slabšího, reaguje tak, že chrání slabšího, i kdyby to byl ten, kdo si začal! Nesnáší ohňostroj a potlesk, což svědčí o tom, že si uchovala svoji skromnost. ;-)
Je naším věčně dvouletým dítětem, i když je už z ní dáma v nejlepších psích letech. Nemožné projevy nevraživosti vůči jiným psům jí blahosklonně promíjíme a omlouváme je její věrností k nám, jakož i naší vlastní nedůsledností. Na její chování k našim přátelům a hostům - a jejich obdiv vůči Laře - jsme hrdi. Umí totiž nejen vyvolat dobrý dojem, ale v našich srdcích již za těch osm let, co jí máme, zanechala velmi mnoho, takže nelitujeme žádné námahy nebo omezení s Larou spojenými.
Netušíme, jak dlouho s námi ještě bude, ale již nyní víme, že je a bude našim jediným a jedinečným psem.
Psem - přítelem.
Žádné komentáře:
Okomentovat