Výpravy jinam – 1 (Marchegg)

Hledáte inspiraci na cestu někam úplně jinam? Daleko od neskutečných nákupních středisek a iluzorních počítačových her? Pryč z nudy, mimo stres a to co nejdřív?! Dnes, zítra, letos…

Jenže nemáte hodně času nebo peněz? Nevadí, proč se třeba nevydat tak trochu

Podíváte-li se na mapu, zjistíte, že městečko Marchegg se rozléhá - od Vídně, “cobykamenemdohodil” - na západním břehu řeky Moravy (německy March) a na samé  “navýsost historické” hranici. Už odjakživa to byla oblast na okraji států a územních celků, ale vždy jaksi za rohem. Kdysi zde začínal svět Barbarů – germánských nebo keltských kmenů, zatímco sebevědomá Římská říše se rozpínala na jih od nedalekého Dunaje. V období Velké Moravy se tato vodou i bojovníky zaplavovaná nížina možná nazývala Pohanskem. Ve středověku, v roce 1266, zde král Přemysl Otakar II. založil městys s vodním hradem jako pevnost proti uherským nájezdníkům. Po jeho tragické smrti a následujících staletích pod rakouskou korouhví se tato oblast po skončení doposud největší války stala na předlouhé desítky let nedobrovolným rozdělovníkem Evropy, částí tzv. Železné opony. A pro obě sousední země jakýmsi koncem světa...

Ale živočichové, kteří tuto oblast obývali miliony let před příchodem lidí a jejich problémů, zde dokázali vždy žít volně a “bez hranic”. Bobři někdy více a někdy méně stavěli svá vodní díla na obou březích Moravy a nikdy nepotřebovali pas při přistání na té či oné straně řeky. Společně s rybáky, ledňáčky, ale i s žábami, užovkami a dokonce i vodními želvami se vždy vyznali v labyrintu meandrů a slepých ramen tisíckrát lépe než místní sedláci nebo přivelení pohraničníci.

Královské slávy se však dnes dostává především několika tuctům párů čápů, jež si zvolily tuto část zeměkoule za svá letní sídla pro líbánky i neúnavnou péči o celý rodokmen. Po deseti tisících kilometrech sem na svých vznešených hermelínových křídlech importují kus africké tajuplnosti. Do prastarých lužních lesů vnášejí atmosféru džungle a pravěku. Zde uvěříte, že čápi jsou potomci praptáka acheopteryxe po meči a létavce pterodaktyla po přeslici. 

Z doby ještě starší než z věku dinosaurů se na loukách a mokřavách zachovaly živé zkameněliny, vzdálení příbuzní trilobitů, listonozi-triopsi, doplňující již tak pestrý jídelníček našich aristokratů.

Vydejte se s otevřeným srdcem a nastraženými všemi smysly do této jedinečné přírodní rezervace. Nejlépe ráno, když jiní lidé ještě spí. Uslyšíte pak zvuky, které znáte jenom z dobrodružných filmů a ucítíte vůně, jaké si člověk pamatuje po celý život. Můžete přijít na jaře a brodit se v holínkách nebo s vyhrnutými nohavicemi po zatopených loukách a sledovat ladné pohyby obřích kaprů, jimž povodeň nenadále poskytla více svobody. V létě se nechte trochu ochutnávat komáry s vděčností, že už řádku let mezi nimi nejsou hladové samičky z rodu Anopheles, přenášející malárií. 

A na vrcholu léta, po skončení jejich medových dnů, pracovních týdnů a přípravných měsíců, vyprovoďte krále s královnami s přáním všeho dobrého Africe. Jejich princům a princeznám popřejte bezpečný let a šťastný návrat do jejich rodiště!