Hledáte inspiraci na cestu někam úplně jinam? Možná jste se v této zemi narodili, ale třeba si k ní teprve hledáte a formu(lu)jete svůj vztah. Snad jste se rozhodli zde najít váš nový domov, takže v ní teprve získáváte nové vlastní prožitky a vytváříte si krásné vzpomínky. Tak nebo onak, nadešel čas vyrazit
I přes všemožné rozdíly tomu bylo i v minulosti podobně jako dnes. Lidé vždy a všude toužili po štěstí a odjakživa též věřili, že je s sebou přinášejí bohatství a blahobyt. Jantarová stezka byla jednou z obchodních cest spojující ve starověku Jih Evropy se Severem. V hrobce egyptského faraóna Tutanchamona byly prý nalezeny předměty z jantaru od Baltského moře. Tato cesta, sloužící také k přepravě otroků a dobytka, vedla od Jaderského moře až k Dunaji a odtud zřejmě podél řeky Moravy směrem k Moravské bráně a napříč Slezskem dál k Baltu.
Zato dnešní silniční dopravní tepna z jihu na sever vede už přes Vídeň a její důležitá arterie – silnice B 7 čili Brünner Straße / Brněnská - se rekonstruuje, “upgraduje“, a již brzy ještě více urychlí transport zboží i lidí. Chcete-li se však v klidu a bez stresu dostat pod kůži tohoto regionu a uvědomit si jeho žírnou duši, osedlejte koně pod kapotou vašeho auta nebo klidně naskočte do oře ocelového (Severní dráha zde byla dána do provozu již v roce 1839) a sledujte onu dávnou Jantarovou stezku podél silnice B 49. Budete se divit, jaká překvapení a tajemství skrývá tento kraj, a nazpět se vrátíte s mnoha objevy a poznáními!
Nejen odbočkou, ale i jedním z hlavních cílů vaší výpravy, se může stát soutok Dyje a Moravy. Svého času se na řece Moravě dělila Habsburská říše na rakouskou a uherskou část, později, za studené války, představovala Dyje nepřátelskou hranici dvou světů. Dnes se zde na místě jejich splynutí nenápadně a téměř stydlivě dotýkají tři rovnoprávné partnerské země. A navíc zde člověk může prožít podobné pocity, jaké měl kdysi Dr. Livingstone, když pro Evropu hledal prameny Nilu. Prales. Rybářské chatky nebo chýše domorodců. Přelet orla mořského. Důkaz toho, jak málo stačí ke štěstí. Soběstačnost, mír, jednoduchost, krása...
Můžete sem přijít z Hohenau / Cáhnova přes Hříběcí louku (Gestütwiese) - pokud vám však nebude smutno z toho, že už neuslyšíte ani ržání koní na pastvinách, ani zpěv ptáků v dnes téměř vykácených kaštanových alejích. Kdysi je zde nechali vysadit tradiční majitelé panství a hospodáři této oblasti – proslulý a schopný rod Lichtenštejnů. Dalšími možnostmi je vydat se proti proudu Moravy od mostu vedoucího na Moravský Svätý Ján a na Záhorie nebo se od severozápadu nechat unášet řekou Dyjí. Ale nezoufejte, knížecí kaštanové aleje ještě stále lemují odbočky naší stezky, například v okolí Ranšpurku / Rabensburgu. Projděte jimi pěšky a ocitnete se v úplně jiných časech.
Tato oblast vám umožní nahlédnout takřka do všech období lidských dějin – jako o tom vypovídají muzeum pravěku v Stilfriedu, tři pohřební návrší (Drei Berg) u Pernitálu / Bernhardsthalu z období rozkvětu kultur halštatské i velkomoravské, středověké strážní věže nebo zámky jako třeba v Suchých krutech / Dürnkrutu a mnohde jinde... Na místních hřbitůvcích se to na náhrobcích hemží slovanskými příjmeními a směrovky a vývěsní štíty v obcích začínají opět pomalu užívat slovenský nebo český překlad. A přejedete-li dále třeba na oběd do Břeclavi / Lundenburgu nebo na prohlídku zámku Lednice / Eisgrub, zjistíte, že to není jenom domácí víno, které chutná stejně svěže na obou stranách bývalé zemské hranice.
Až se pak budete vracet domů, nezapomeňte se ještě zastavit u památníku údajně největší rytířské bitvy všech dob. Pokloňte se železnému a zlatému králi a pomyslete na všechny, kteří sem kdy přišli bez ohledu na národnost a nasadili svůj život pro to, abychom dnes mohli psát novou historii plnou vzájemného respektu, spolupráce, přátelství a lásky.
Nebudes mi verit, ale aj ked je Vladislav Vancura prozaik uplne ineho charakteru a razenia, pri citani tvojho textu som zazil rovnaky pocit radosti a krasy ako pri texte z Poli ornych a valecnych:
OdpovědětVymazatZemě, jež sotva pokrývá porfýr, rulu a svor v končinách střední Vltavy, nehluboká ornice a špetka jílu na západních svazích pahorkatiny nepojmenované, dno všednosti, podlaha bídy, daleko není tak nicotná, aby z ní nevzešly lesy.
Vzejdou právě tak, jako řeč, než konečně zazní hlasem, vzchází za dlouhého mlčení.