Hledáte inspiraci na cestu někam úplně jinam? Nemusí to být zrovna do dalekých moří nebo k nejvyšším vrcholům! Každý kraj a každá doba mají své tajemné pouště, nedosažené póly, své vlastní sny a výzvy... Stačí mít touhu „vidět to, co je očím neviditelné” a znovu pocítit něco z toho, co jste vnímali a prožívali v časech vašeho dětství či mládí. Že máte dnes sami děti nebo dokonce už vnoučata? Tím lépe, vydejte se spolu tentokrát
Tato místa jen tak v ledajakém průvodci nebo mapě nenajdete. Kdoví, budou-li vůbec za několik let ještě existovat, třebaže patří už téměř stovku let k prvním chráněným územím v celém Rakousku. Pokud se sem přece jen někdy v dohledné době vydáte, nemějte raději žádná očekávání a nechte se o to více překvapit! Snad sem nejlépe přijedete vlakem a potom na kole, protože ono jadérko Moravského pole, poblíž města Gänserndorf, je neuvěřitelná rovina, narušující dobrou pověst Rakouska coby alpské země. A tak se zde nenápadně, uprostřed nejzápadnějšího výběžku Panonské nížiny, vypíná Sandberg - poctivý 161 metr nad moře a celých sedm metrů nad své okolí! Pod tímto bezvýznamným vrcholem spočívá pak více než pět kilometrů třetihorních usazenin a naplavenin. Masa půdy skrývající kdesi hluboko čím dál cennější a vyhledávanější ropu a zemní plyn.
Ale zde na povrchu je prozatím klid. Málokoho zajímá tento kousek země pokryté travinami a keři. U vesniček Schönfeld a Oberweiden se nacházejí zarostlé duny a moře trav a směrem na západ, mezi obcemi Obersiebenbrunn a Weikendorf, jsou ukryty další klenoty. Lesy a křoviny však pomalu zarůstají to, co nestačí spást ovce a zatím poslední generace zemědělců pozvolna ukusuje i z těchto míst. V uplynulých staletích se tato nížina nezadržitelně a stále intenzivněji přeměňovala na úrodnou půdu. Zdejší lidé, Rakušané, Chorvati, Slováci a jiní, tady vždy tvrdou prací vzdorovali nákazám, povodním, válkám, hladomorům...i vlastním problémům. Nově vzniklá pole a silnice určitě umožní nadále proslavovat tuto oblast jako obilnou a zeleninovou pokladnici Rakouska, ale ještě stále zde též kdesi omamně voní jedovatý lýkovec vonný, o němž snad vědí už jen místní kmeti nebo divé báby kořenářky. Jestlipak si také ještě pamatují obrovité dropy velké, jedny z největších létajících ptáků? Koho kromě motýlů nebo vzácných ptáčků dyhtíků dnes vůbec láká písčitá půda, kručinky, kavyly, kosatce a jalovce? A tak domácí i zahraniční turisté obletují především okolní barokní zámky a lovecké zámečky a letohrádky, aniž kdy poznají prapůvodní tvář Moravského pole. Odtud se kdysi nepřerušeně rozprostíraly stepi tisíce verst na východ až k pohoří Altaj v srdci Asie.
Co tedy vůbec nabízí tento ztracený kraj dychtivým cestovatelům? Panonské klima představuje horká léta a studené zimy. Proto zde v miniaturní podobě symbolicky zažijete časoprostorové putování po několika zemědílech. V létě je navíc občas odkudsi slyšet něco jako dusot koňských kopyt. Vzdálené echo stěhování národů či bezpočtu neslavně slavných, zapomenutých i nedávných bitev. Krajina se působením člověka mění tu k lepšímu a jindy zase k horšímu...
Pokud nepatříte mezi pravověrné ornitology nebo zapřísáhlé botaniky, zkuste se sem dostat také jednou v zimě. V tento čas budete mít světlé pláně sami pro sebe. Vítr, který zde v průběhu času navál písek a vytvořil tak ony sandbergské duny se může rychle změnit v severský blizzard. Ne, nebojte se, sněžnou slepotu nezažijete, ale i tak se pravděpodobně ocitnete v jiném světě, ve kterém spatříte barvité obrazy odjinud.
A projdete-li tudy více než jednou, začnou vám kdesi hluboko v nitru rezonovat nezapomenutelná slova básníka Williama Blakea:
„V písečném zrnku vidět svět a nebe v luční květině. Do dlaně vzít nekonečno a věčnost prožít v hodině“
Žádné komentáře:
Okomentovat