Vlastně by se tento kraj měl jmenovat Dunajské pole, neboť to byl Dunaj, který sem po tisíciletí přinášel, navršoval, naplavoval, rozprostíral, vytvářel a požehnával nejúrodnější půdu – černozem. Dunaj tu uložil a vítr roznesl ty nejlepší minerály z Alp i Českého masívu.
Avšak i řeka Morava sem vždy příspívala těmi nejlepšími hanáckými a slováckými příměsemi. Není to náhoda, že právě zde rostou pod rukama zemědělců mnoha národností ten nejlákavější chřest, ta nejlepší zelenina a to nejzdravější rakouské obilí. Byly vždy kropené potem, máčené slzami a zavlažované krví místních obyvatel. Století za stoletím, téměř po celé lidské dějiny.
A ještě jedna věc: proslulé místo Bitvy na Moravském poli v roce 1278, mezi obcemi Dürnkrut a Jedenspeigen, se na Moravském poli již nenachází, ale spíše v nejvýchodnější části vinic Weinviertelu. Tímto přídomkem by tedy měla spíše být titulována bitva u Kressenbrunnu - 1260 – na řece Moravě, poblíž dnešního Goißenbrunnu. Za kontroverzních okolností zde tehdy Přemysl Otakar II. porazil mnohatisícovou uherskou armádu Bély IV. i s jeho kumánskými jezdci, kteří se však zřejmě stali králi Přemyslovi o osmnáct let později a 34 kilometrů severněji osudnými...
Pravděpodobně se do této oblasti nezamilujete na první pohled, ale jak už to tak s láskou bývá, prohlubuje se a zraje s přibývajícími společnými zkušenostmi a prožitky. Čím častěji se sem budete vydávat, tím více budete objevovat její skromný a poctivý charakter, ukrytý pod nánosem dějinných afér. Před dvěma sty lety tudy táhl Napoleon a u městečka Deutsch Wagram zvítězil v jedné ze svých nejslavnějších bitev poté, co byl u nedalekého Aspernu několik týdnů předtím poražen. Podruhé vstoupil Wagram do historie prvním rakouským nádražím mimo Vídeň – v roce 1837 tudy vedli Severní dráhu císaře Ferdinanda.
Z Floridsdorfu sem tehdy dojel vlak v rekordním čase 40 minut, rychlostí 34 km za hodinu.
Oběma událostem jsou dnes věnována malá muzea, jež stojí za návštěvu, budete-li si chtít odpočinout, až tudy pojedete na kole z Floridsdorfu podél umělé řeky Marchfeldkanal, určené k zavlažování. Potřetí se Wagram mohl proslavit o necelých sto let později jako rakouský Klondike nálezem zlata, ale po počátečním velkém očekávání nastalo všeobecné rozčarování.
Tomu se rozhodně ubráníte, budete-li trpělivě odkrývat tajná místečka krajiny, často hýčkané feudálními pány, jež však nikdy nebyla rozmazlena natolik, aby mohla zpychnout a ukazovat svým milovníkům jinou než přívětivou tvář.
Kromě již zmíněných cílů stojí zato objevovat další místa, například okolí Obersiebenbrunnu (Wachholderheide či lesík za zámkem - podél potoku Stempfelbach), slanisko u vesničky Baumgarten na řece Moravě, oblast soutoku Moravy s Dunajem v okolí Markthofu nebo třeba i nádherné zámecké zahrady v Eckhartsau nebo Schloss Hof. Prvně jmenovaný zámek zakoupil a zvelebil v roce 1720 jistý dvorní kancléř z českého rodu Kinských a v roce 1919 se stal posledním místem pobytu císařského páru Karla I. a Zity před jejich odchodem do exilu, čímž skončilo období téměř sedmisetleté vlády Habsburků. Vládci se měnili či střídali, z vítězů se stávali poražení a naopak. To, co tu navždycky zůstává je neuvěřitelně vysoká obloha...
A tak se i nám uzavírá tato malá a záměrně nedokončená série skromných výprav.
To ostatní závisí jen na vás, čtenářích těchto řádků. Chcete-li, pište své vlastní kapitoly a objevujte na vašich výpravách i to, Co mohl najíti poutník básníka Antonína Sovy:
„Za rána poutník přišel do kraje, cos neznámého v dálce hledaje. Tragiku žití cítil, jeho hlad. A přál si nacházet a rozdávat...“
Žádné komentáře:
Okomentovat