Hledáte inspiraci na cestu někam úplně jinam? Bez nároků na adrenalinové zážitky, ale s o to větší touhou dostat se hlouběji pod nános šedých dní a hlavně blíž k sobě... Jak nám o tom vypovídají klasikové různých dob - cestování souvisí se sebepoznáváním. A proto naše výpravy nejsou jen únikem ze všedního života. Tyto malé expedice (a mnohé další!) jsou součástí naší životní cesty. Není to luxus, kterého si občas dopřáváme; je to životodárné spojení s vlastními kořeny. Ale dost bylo řečí, naše další výprava vede
Dona-aw znamenalo prý v staré keltštině hlubokou vodu. Dnešní názvy – Dunaj, Donau, Duna, Dunarea – nám připomínají, jak dunivě burácí proud této mocné evropské řeky, když zjara taje sníh v horách nebo za vytrvalých letních dešťů. Z řeky se stává veletok a valí se na tři tisíce kilometrů od pohoří Schwarzwald k Černému moři.Tam, kde splývá sladká voda se slanou, v brakické Dunajské deltě, najdeme jednu z největších divočin celé Evropy, hnízdiště pelikánů, plameňáků a biotop mnoha stovek druhů ptáků, obojživelníků, ryb i savců.
Ale další neuvěřitelný kraj – nikoli nepodobný jihoamerickým pralesům - na nás čeká doslova při branách Vídně. Bezpočet knih, článků a publikací bylo o tomto zeleném ráji na krásném a někdy i modrém Dunaji napsáno a zveřejněno. Národní park Donau Auen, vyhlášený v roce 1996, je jedním z důvodů, proč se Vídeň ocitá každoročně na předních místech v celosvětovém žebříčku kvality života. Tyto lužní lesy, nejrozsáhlejší v celém povodí Dunaje, však mají v přírodě své opodstatnění. Při povodních zachycují vodu a svým zvířecím a rostlinným obyvatelům periodicky darují nový prostor a nové možnosti...
Zvídavým cestovatelům zase umožňují pochopit další slova klasiků: Vše plyne a Dvakrát nevstoupíš do téže řeky. A skutečně, vydáte-li se kamkoliv z Vídně po proudu Dunaje směrem k Hainburgu, můžete se s údivem prodírat křovinami, čvachtat blátem a žasnout nad zátočinami, tůněmi a tišinami, někdy zanešenými hromadami světležlutého písku, druhdy bahnem a jindy oblázky všech možných tvarů a barev. Pestřejší jsou zde snad už jen ledňáčci, místní drahokamy probuzené k životu, vedení však v Červené knize ohrožených druhů.
Husté křoviny, neproniknutelné rákosiny, močálovité tůně, ale i něžné travnaté břehy a malebná vodní zrcadla slepých ramen. Zuřivá klání jelenů i tichá soupeření rostlin o místo na slunci. Věčná změna i zavedený koloběh zrodu a umírání... Na levém ( severním) břehu dunajském - u vesnice Stopfenreuth - se v kruté zimě před čvrtstoletím utkala moc s bezmocí kvůli vodnímu dílu Hainburg. Přehrada lidí proti přehradní byrokracii. Lidé na obou stranách se nakonec rozhodli zachovat tuto část Dunaje neporušenou nevhodnými zásahy a neměnit osvědčenou rovnováhu. Jejich potomci jim za toto rozhodnutí mohou být vděčni, původním i novým obyvatelům Amazonie i celého světa nezbývá než nadále hledat řešení...
Vezmete-li si na vaši výpravu zásobu času, jídla a pití na celý den, můžete začít v některém z informačních center v městečkách Groß-Enzersdorf nebo Orth an der Donau, či v obcích Eckartsau nebo Stopfenreuth. Chcete-li však raději pozorovat nad hlavami ladné tvary a tichý let bělokřídlých volavek spíše než hřmotná letadla z letiště Schwechatu, vydejte se přece jen směrem na východ od líbezné vesničky Schönau an der Donau. Odevzdejte se vaší intuici a zdravému rozumu. Cestujte pěšky, na kole nebo na kánoi, ale nenechte si v žádném případě ujít magické setkání s majestátnou Hlubokou řekou. Na jejím břehu si udělejte základnu pro další výzkumy okolí anebo nechte plynout vaši mysl s proudem do dalekých krajin, kam se vydávali před několika staletími naši předkové osídlovat Sedmihradsko nebo Banát. Anebo pozorujte s jakým odhodláním si dnešní remorkéry a tankery razí cestu proti proudu.
Žádné komentáře:
Okomentovat