Výpravy jinam – 6 (Hainburg)

Hledáte inspiraci na cestu někam úplně jinam? Domníváte se snad, že v době satelitů a GPS už nejsou žádná bílá místa na naší planetě? Stačí se podívat z okna směrem k vycházejícímu slunci nebo do některé mapy východního okolí Vídně - a zjistíte... ano - Hic sunt leones!

Ale možná jste tudy již projížděli či dokonce s námi navštívili Hundsheimské kopce. Přesto nebudete věřit svým očím a uším, vydáte-li se opět

Opravdu stojí za to se do Hainburgu znovu a znovu vracet. Můžete zlézat hradní neboli zámecký vrch čili Schlossberg (hrad byl založen v roce 1043) a uvažovat o tom, jaké to asi bylo, když tu kdysi dávno při jedné formální královské svatbě vlál zánovní praporec se stříbrným dvouocasým lvem. Také budete určitě opakovaně obdivovat Vídeňskou bránu / Wienertor ze 13. století (postavenou prý za část peněz z výkupného za Richarda I., zvaného Lví srdce). Častěji se také můžete zamyšleně procházet Krvavou uličkou / Blutgasse směrem k Rybářské bráně / Fischertor s dochovaným erbem města (se lvem!) a meditovat o minulosti. Přes osm tisíc obyvatel Hainburgu a okolí zde tehdy v roce 1683 zahynulo pod tureckými šavlemi, zachránilo se prý jen osm tovaryšů, kteří se schovali v komíně. Jiné prameny hovoří o stovce přeživších. Jedním z nich byl i kolař Thomas Hayden, dědeček jistého Josefa H.

Po skončení tureckých válek to byl hrabě Löwenburg, který nechal zbořený hrad i zničené město znovu postavit. Poznané dějiny tohoto místa začaly před sedmi tisíci lety a dodnes se zde odehrávají historické události. A v dnešní Krvavé uličce žijí migranti z východní Anatolie se starousedlíky v míru a pokoji...

V létě se ještě stále vyplatí osvěžit se zmrzlinou na náměstí, pohledem na Haydnovu kašnu nebo koupelí na koupališti na úpatí Braunsbergu, jež se stalo veřejným tajemstvím a tipem na výlet pro mnoho Bratislavčanů za horkých / horúcich uherských dní. V zimě je silnice pro auta na Braunsberg zavřená, ale vystoupíte-li sem v tomto čase po svých, budou vás mít vaši přátelé, které jste nechali za pecí jejich domova, za blázny nebo vám budou závidět.

Apropos, tajuplný Braunsberg: Stolová hora. Ilyrské sídlo. Keltské oppidum Wallburg. Porta Hungarica. Místo setkávání a vzpomínek pro vysídlené Karpatské Němce i slovenské exulanty. Vyhlídka všemi směry a někdy i do budoucnosti. A jak je to s těmi bílými místy? Určitě už je navštívili jiní cestovatelé před vámi, ale dokud je nespatříte a nezažijete sami, nebudou nikdy vyplněna vašimi obrazy, zvuky, barvami a vůněmi. Všechno máme na určitý čas pronajaté, patří nám jen to, co máme ze srdce rádi...

Jaký je tedy pohled z jediného mostu mezi Vídní a Bratislavou? Jak vypadá Děvín z rakouské strany? Kde se nachází proslulé naleziště únětické kultury Teichtal? Jaká legenda se váže ke gotickému trojstrannému kříži na kraji Bratislavské ulice / Preßburger-Bundesstraße? Proč vznikl a zanikl hrad Röthelstein, dnes zpola zbořená a zarostlá zřícenina nad Dunajem? A kde získal mladý chlapec Joseph Haydn lásku k rybolovu? Jaké melodie mu táhly hlavou, když si tu hrál na dunajském břehu? Jisté je, že právě zde se projevilo jeho hudební nadání, jež později dosáhlo geniální podoby. Řeky vůbec představují proudění inspirací a myšlenek a jejich soutoky pak novou synergii a harmonii. Zavřete na chvíli oči a možná uslyšíte podivuhodné symfonie nebo alespoň jejich tóny. A třeba se každá vaše výprava stane takovým tónem, z kterého jednou vzejde nádherná skladba nebo skladbička.

Jste-li na cestách sami, může to být nezapomenutelné sólo, ve dvou pak překrásný duet, s rodinou nebo přáteli už může být řeč o komorním orchestru či sboru.

Se lvím odhodláním se vydejte za novými dobrodružstvími a s citem umělce z nich vytvářejte krásné a dobré dílo.