Milým přátelům a známým -

Kapitola o soukromé revoluci (Z cyklu Návraty k sobě)

Poté, co jsem se koncem září roku 1989 vrátil z vojny domů, začal jsem působit na jedné ZDŠ v Brně-Slatině. Asi po měsíci učitelské praxe naše s. ředitelka informovala všechny nové učitele o významném dni, jenž nás čeká a nemine. Ve čtvrtek 16. listopadu po vyučování se máme dostavit na městský národní výbor a složit tam učitelský slib! Ano, těšil jsem se na to, že budu vyučovat děti a snažit se je vést podle mých vlastních ideálů. Proto mi bylo mi jasné, že “marxisticko-leninský vědecký světový názor”, neboť tak nějak to v tom slibu bylo formulované, nebudu chtít nikdy propagovat. V tuto chvíli jsem také věděl, že je to pro mne otázka svědomí, a že na rozdíl od minulosti, kdy jsem asi v devíti letech toliko formálně a na oko složil pionýrský slib, tentokrát žádné kompromisy ani formálnosti dělat nechci. Hned po vyučování jsem zatelefonoval z budky tátovi a vysvětlil mu moji situaci. Možná mě vyhodí ze školy, možná to nebude dlouho trvat a poměry se změní, v tu chvíli však bylo pro mne nejdůležitější nějak to vysvětlit i mamince. Jako učitelka tělem i duší se určitě už dlouho těšila na dobu, kdy budu moci sám začít moji pedagogickou dráhu a dokázal jsem si představit jak veliké asi bude její zklamání, kdyby tomu tak nebylo. Táta mi vyjádřil pochopení a slíbil, že jí to už nějak řekne.
Na druhý den – v pátek ráno - jsem navštívil vedení školy a když se mě naše, jinak velmi příjemná a milá, ředitelka zkoumavě zeptala, proč jsem včera nepřišel na národní výbor, spontánně ze mne vyhrklo: „Soudružko ředitelko, rád bych Vám to... vysvětlil... v pondělí!“ Ona na to zasmušile pokývla hlavou a já jsem byl rád, že jsem získal čas, abych si přes víkend našel rozumné odůvodnění.
Odpoledne jsem se vydal na návštěvu k přátelům. Když jsme navečer poslouchali zprávy, zaslechli jsme překotné informace o jakési velké akci ke Dni studentstva v Praze a o pochodu studentů na Národní třídu. O víkendu pak události začínaly nabírat na obrátkách.
V pondělí už pak nebylo co vysvětlovat. Paní ředitelka se ráno na nic neptala a v poledne jsme se vydali demonstrovat na Náměstí Svobody...

Map of Scotland: Highlands & Island, etc.

Z dnešního pohledu do kalendáře je to už dost dávno, kdy jsme Skotsko navštívili. Děti byly tehdy ještě malé, cesta to byla dlouhá. Dohromady jsme onoho léta najeli deset tisíc kilometrů. Provázel nás tehdy jeden starý kompakťák, po digitálních fotoaparátech nebylo ani vidu ani slechu. Třebaže fotografie vybledly, skutečné obrazy se do nás promítly velmi velmi hluboko…

Jiné cesty – 7 (Scotland)

Pro každého představuje pojem hrdinství něco jiného. Málokterý rek obstojí v zkoušce času. Přesto nás inspirují výrazy jako odvaha, chrabrost, kuráž - jež nechávají naše „bravehearts“ rozechvívat a dávat ze sebe to nejlepší. Na cestách toho největšího dobrodružství – lidského života – je málo zkratek, ale hodně křižovatek, kde se musíme rozhodovat kudy dál. Jednu z lákavých odboček objevíte, troufnete-li si vyrazit nejkratší cestou na severozápad

Jen pár mil a několik yardů za Hadriánovým valem začíná tato opěvovaná a proklínaná země, poctěna a obdarována  hrdými dívčími jmény: Alba, Caledonia nebo Scotia. Země, jež však také vytrpěla mnoho příkoří a bezpráví. Ano, právě to může být podhoubí, z něhož vyrašili hrdinové Rob Roy, Robert (the) Bruce nebo Karel Stuart alias Bonnie Princ Charlie. A samozřejmě i hrdinky jako Marie Stuartovna či Nessie. Tu posledně jmenovanou ale raději nenavštěvujte, abyste se vyhnuli zklamání.  Můžete začít na východním pobřeží v Edinburgu, městě se sídlem parlamentu a působištěm největšího zvířecího hrdiny 19. století - psíka Bobbyho. Traduje se, že po pohřbu svého pána pobýval na hřbitově u jeho hrobu ještě druhý den, třetí týden, čtvrtý měsíc... celkem 14 let! Věrnost, která dodnes dojímá a inspiruje a vyzývá k pokračování naší cesty. Jen si zvolte směr, kterým se budete dále ubírat. Nejvhodnější je to autem a spát je nejlepší v B&B, kde sdílíte full scottish breakfast a afternoon tea nejen s štědrými hostitelkami a hostiteli, ale také s cestovateli z celého světa. Pohybujte se třeba ve směru hodinových ručiček a za jezerem Loch Lomond - po zastávce v smutně proslulém průsmyku v údolí Glencoe - se v přístavu městečka Oban naloďte a přeplavte na ostrov Mull . Autobusem přejeďte na západní pobřeží a přívozem dále na ostrůvek Iona, místo epochálního významu. Keltští křesťanští mniši tady vybudovali misijní centrum, kde vzdorovali několik staletí brutálním vikingským dobyvatelům a dali vzniknout dílům jako byl proslulý evangeliář Book of Kells.  Možná se vám odtud bude s těžkým srdcem odjíždět, ale to je teprve začátek! Bobby pocházel z rasy ušlechtilých teriérů z Isle of Skye – nejkrásnějšího ostrova Vnitřních Hebrid.  Nenechte si ujít zastávky u jezera Loch Shiel blízko Glenfinnanu u památníku švarného prince Karlíka, u tamnějšího viaduktu a dále u hradu Eilean Donan, míst známých např. z filmů Harry Potter a Highlander – ale především samotný

Ostrov Skye

Rezervujte si alespoň tři dny na to, abyste jej objevili a zřejmě i navždy k němu přirostli. Setkejte se s vodopády a řekami v horách Cuillins, kde se britští alpinisté připravovali na Himaláje, navštivte ceillí v městečkách Portree či Broadford anebo Clan Donald Centre v Armadale a chcete-li, rovněž palírnu v obci Talisker. Nezapomeňte ale, že sebeovládání je základní kvalifikací hrdinů! Hlavně si však vychutnejte plavbu z přístavu Elgol k Loch Scrivain a odtud pěšky podél peřejí k jezeru Coruisk. Cestou střetnete nebojácné tuleně a nebeský mír a pocit vděčnosti vás uchvátí.

V nejlepším je třeba přestat, takže dále na sever přes liduprázdná rašeliniště a hory hrabství Sutherland až do města Thurso a třeba i na Orkneje nebo zpátky podél východního pobřeží. Až dorazíte k městu, hradu a památníku Stirling, myslete na národního hrdinu Williama Wallace, ale také na neuvěřitelně mnoho dalších skotských osobností, které nevládly mečem, ale perem nebo jinými nástroji... Najděte si svého hrdinu nebo svoji hrdinku a vydejte se v jejich šlépějích nebo po jejich boku. Hrdinství totiž může také spočívat v poctivě vykonávané práci, zodpovědné výchově dětí a v čestném životě pro druhé.

 

Map of Southern Wales

Jiné cesty – 6 (Cymru – Wales)

Na některé cesty se jen tak nevydáte, ale jste na ně pozváni osudem. Někdy k vám přiletí jako narozeninové překvapení několik dní před odletem letadla, jindy jako výzva změnit váš prostor a čas - na víkend, na léto nebo tak. Dovolte vašim blízkým vás překvapit a nechte se vyzvat. Ať tak či onak, při každé cestě jde o život. Uvědomili jsme si to, při jedné jubilejní čtyřdenní výpravě z Brna

 Vycpaný brněnský drak na Staré radnici toho nemá sice mnoho společného s Červeným drakem velšským, ale oba mají nejasný původ. Ten velšský se snad poprvé objevuje v prastaré kronice Dějiny Britů (Historia Brittonum) a poráží Bílého draka, pravděpodobně představujícího Aglosasy. Pro mnohé jsou dnešní Velšané potomky keltských Britů, zatímco Angličané, ač to neradi přiznávají, mají germánský původ. Jisté je to, že oba národy žijí po staletí v míru (tak jako Moravané a Češi) a Wales má dnes poměrně rozsáhlou autonomii v rámci Spojeného království. Velšské knížectví se dodnes chlubí nejenom kulturním, ale také přírodním bohatstvím – nerostným i tím vyrostlým podél pobřeží i v kopcích a horách.

Přijedete-li sem po dálnici M4 přes ústí řeky Severn do Bristolského kanálu, vydejte se nejprve do národního parku Brecon Beacons. Třebaže není tak rozlehlý a divoký jako Snowdonia na severu, budete pohlceni jeho atmosférou. Vůbec nebude vadit, spletete-li si Black Mountains na východě s Black Mountain na západě. Kdekoliv začnete s túrami, zjistíte, že se nevyplácí tuto oblast podceňovat. Malebná vřesoviště a hebké pastviny se střídají s táhlými údolími a nohy se vám budou podlamovat a kolena třást při výstupu i při rozhledech z místních - téměř - třítisícovek... Nejvyšší vrchol Pen y Fan totiž měří 2907 stop! V tomto kraji můžete nalézt neočekávané záznamy tisíciletých dějin, relikty z doby železné, stopy Římanů i architektonické památky Průmyslové revoluce, jež právě zde zažila svůj rozkvět. Jsouce osamoceni, zatoužíte-li po dobré společnosti, navštivte kuriozní pohraniční městečko (border town) Hay-on-Wye s pověstnými obchůdky s knihami. Na jeho necelé dva tisíce obyvatel zde připadá přes třicet knihkupectví a antikvariátů. Knihy jsou nabízeny pod střechou i na nádvoří hradu a též v mnoha zahradách pod širým nebem. Ale ráj knihomolů nelze popsat, musí se zažít! Bibliofil Richard G. W. P. Booth zde dokonce 1. dubna 1977 vyhlásil nezávislé království a svého koně jmenoval ministerským předsedou...    Jiná rarita na vás čeká dále na západ v národním parku Pembrokeshire. Zde se nachází St. David´s, nejmenší město (the smallest city) ve Velké Británii.  Třebaže tu žije ještě méně obyvatel než v Hay, město se honosí normanskou gotickou katedrálou sv. Davida (patrona Walesu) a pyšní několika chrámovými sbory. Sborový zpěv je tak jako rugby, dobré jídlo a literatura vášní hrdého a pohostinného národa.

Téměř celé pobřeží jižního Walesu láká k výpravám i toulkám. Nekonečné pláže jsou přerušovány jen divokými skalisky a pestrými loukami porostlými travami a květy.  Máte-li silnou touhu po dobrodružství i po kráse, ale tak jako my nedostatek času, navštivte alespoň proslulou pláž Rhossili Beach na jihozápadě poloostrova Gower nedaleko Swansea. Zrádné proudy mezi (polo)ostrůvkem Worms Head (ze staroangl. – Dračí hlava) a pevninou, stejně jako příkré útesy hovoří o mnoha tragédiích, které se tu udály.  Zastihne-li vás zde příliv, za žádných okolností nepokoušejte osud a nechtějte necelých dvěstě metrů zpátky přeplavat, ale počkejte na příští odliv. Sejděte na pláž, pomalu postupujte podél pobřeží a v písku čtěte o různých dramatech minulosti i současnosti. Kostra lodi Helvetia i pozůstatky mrtvých zvířat. Mladík, který zmizel v proudech den před naším příjezdem. Ztracené pírko. Dračí zuby. Vaše mysl letí výše než zdejší letci na paraglidech i letadlo, jež na vás čeká v Londýně.Až se vrátíte zpátky do reality, nebude už to stejné jako dřív.

Map of Malta & Surrounding Islands

Toto souostroví má svůj šarm a pokud neočekáváte nerušenou samotu, rozlehlé pláže, dokonalou angličtinu a nemáte-li alergii na kočky, určitě má smysl se s touto zemí seznámit…

Jiné cesty – 5 (Malta)

Migrace a osídlování. Hledání a objevování, nacházení, ale i ztrácení. Cestování a ... Tak bychom mohli pokračovat ve výčtu událostí hýbajících dějinami. Třebaže o tom byla přesvědčena snad každá generace, nemusíme zřejmě pochybovat o tom, že žijeme v historické době. Lidstvo se znovu ocitá na křižovatce, právě teď se rozhoduje o naší další budoucnosti. Rozhoduje se? Vlastně jsme to my - vy a já, kteří svými rozhodnutími přispíváme k budoucímu běhu světa. Nejen toho našeho, třebaže i ten se rapidně mění... Jedno z míst, kde si to můžeme uvědomit, nalezneme

Ostrovy, které se vynořily z pradávných vln Středozemního moře: Malta, Gozo, Comino... Jeden z možných původů slova Malta je stejný jako jméno chorvatského ostrova Mljet - odvozené od latinského slova mel - t.j. med. Také Odyseus zde měl zanechat své stopy, pověstná jeskyně je ukazována turistům na obou místech. Od dochovaných nálezů staveb starých sedm tisíc let, přes fénické mořeplavce, Kartagince, Svatého Pavla, Araby...až k dnešnímu necelému půl milionu obyvatel. Podle genetických testů mají Malťané příbuzné v Libanonu, jejich řeč se vyvinula z arabštiny 9. století, píší však latinkou. Podle paleontologických a archeologických výzkumů existovalo také spojení se Sicílií. Nejstarší kamenné stavby – chrámy, nekropole a hypogea - patří k vůbec nejstarším dochovaným stavbám celého Středomoří. Maltské souostroví tedy bývalo, je a zřejmě i zůstane, mostem mezi třemi kontinenty. V čase křížových výprav, poté co byly vyhnáni z ostrova Rhodos, získali Johanité čili Maltézští rytíři jako svoji základnu právě Maltu a brzy zde vznikly vyslanectví snad všech větších evropských království. Dnešní Valetta i protilehlé Tříměstí (The Three Cities - Cottonera) si zachovaly historickou podobu i přes škody utrpěné ve válkách s Osmany či s Napoleonem nebo za bombardování ve druhé světové válce. Křesťanství se zde utkalo s Islámem naposledy v 70. letech dvacátého století, kdy katolická země se socialistickou (labour) vládou úzce spolupracovala s Libyí M. Kaddáfího.  Málokdo si dnes také pamatuje, že Studená válka oficiálně skončila začátkem prosince roku 1989 podepsáním dohody mezi M. Gorbačovem a G. Bushem starším z důvodu bouře na břehu poblíž přístavu Marsaxlokk. Tato Maltská konference napravila chyby a nedostatky konference Jaltské a zahájila desetiletí nových, avšak nenaplněných nadějí.

Současnou Maltu, která je od roku 2004 součástí Evropské unie, sledují obezřetně odborníci mnoha oborů a společně hledají řešení pro starý, ale moderně znějící problém: trvale udržitelný rozvoj. Stromy, pitná voda, odpadky... Možná už před mnoha tisíciletími to byly důvody, proč zde najednou zanikla celá civilizace a Malta byla asi pět set let neobývaná. Pokud sem přiletíte hledat zmizelé stopy nebo tušit budoucnost, nechejte si dostatek času na

Výpravy po Gozu

Gozo je prý „Malta před čtvrtstoletím“. Z přístavu Mgarr se vydávejte jeepem nebo levněji autobusem přes Victorii / Rabat k Azurovému oknu, přístavům Marsalforn nebo Xlendi, neolitickému chrámu Ggantija, nejkrásnější „červené“ pláži Ramla (tady je ta jeskyně, kde měl Odyseus strávit sedm let v zajetí nymfy Kalypso). Nebo si dohodněte cestu vodním taxíkem na Comino do Modré laguny, ale brzy ráno, ještě před návalem turistů. Rozhodnete-li neplavit se s proudem, nebudete litovat! Nikdy nebudete litovat...

Svenska karta – Bohuslän + Vänern

Tuto oblast jsme navštívili v roce 2003. Krásné vzpomínky nám zůstaly, ale ty nejlepší fotografie se povětšinou ztratily kdesi v digitálním propadlišti našeho prvního PC. Dochoval se pouze nepatrný počet, který přikládám k níže publikovanému článku…

Jiné cesty – 4 (Sverige)

Některé země jsou nám blízké ještě dříve, než je navštívíme. Tato země se může pochlubit mnoha slavnými osobnostmi, které přispívají k jejímu dobrému jménu. Ale snad největší touhu po cestě do Švédského království v nás vyvolávají dvě spisovatelky - Astrid Lindgrenová a Selma Lagerlöfová. Po stopách Pipi Punčochaté, dětí z Bullerbynu nebo na křídlech divokých hus spolu s Nilsem Holgerssonem se díky nim toužíme tak trochu vrátit zpátky do dětství. Nechtějme si však vytvořit zidealizovaný a sentimentální obraz této podmanivé země, pro nějž existuje i oficiální psychologický pojem: Bullerbysyndrom. Raději si přibalme do kufru nebo batohu dětskou zvídavost, mladickou zvědavost a schopnost nadchnout se. Pro mnohé může být důvodem k cestě na sever návštěva Stockholmu a přilehlého okolí nebo snad ostrov Gotland, odkud se kdysi vydali Gótové na jednu z nejdelších migračních cest dějin. Pokud bije také vaše srdce touhou vydat se opačným směrem - za polární kruh, třeba do největší evropské divočiny – národního parku Sarek v Laponsku, musíte si na článek o této cestě počkat nebo se tam vydat sami. Chci psát jen o tom, co jsem viděl, proto na nás dnes čekají překvapivé objevy

Již samotný příjezd sem je zážitkem a je dobré si ho vychutnat. Autem přes Dánsko a po druhém nejdelším pevném mostě světa přes průliv Öresund do Malmö (dohromady asi 16 km) nebo trajektem z německých přístavů Rostock či Sassnitz do Trelleborgu? K cestování patří svoboda volby, přijeďte tedy jakkoliv do Göterborgu, prohlédněte si největší švédské město na západním pobřeží, ale nenechte se jím pohltit a včas se vydejte dále. Odtud už to není daleko.                                                                                      Mezi druhým největším městem Švédska na jihu a hlavním městem Norska na severu, mezi obrovským jezerem Vänern na východě a mořem nebezpečně znějícího jména Skagerrak na západě, se rozléhá svérazná oblast

Bohuslän

Není to jen jedna z 25 historických královských provincií, ale i úžasně rozmanitý region. Bludiště asi tří tisíců ostrovů a ostrůvků a bezpočtu skalisek a balvanů se vine podél pobřeží. Jako zkamenělí obři tu stráží tajemství nádherné přírody, známá sice mnoha Švédům, ale pro zbytek světa zatím téměř neobjevená… Ale asi to tak dlouho nezůstane. Tato oblast patří k nejslunečnějším v celé Skandinávii, letní teploty kolem 30 stupňů Celsia nemusí být výjimkou. Koupání v moři, stovky kilometrů výprav na kánoích po vnitrozemských jezerech, starobylé přístavy, vesničky i samoty, vůně rybiny i hnoje, moderní architektura i tradiční dřevěné domy a domky.  Království tuleňů, lososů i losů. Býval to vždy kraj, o který se Švédsko přelo s Dánskem i Norskem, a vlajka se skandinávským  křížem zde měnila barvu podle toho, který panovník měl zrovna převahu.

V okolí obce Tanumshede se v lesích rozprostírají skály pokryté jedinečnými petroglyfy z doby bronzové. Na otevřené ploše jsou zde zachyceny tisíce obrazů sobů, jelenů i lidí a lodí. Barvité příběhy ze života předků Sveů, Gótů i Vikingů. Snad ještě větší část je ukryta pod mechem a trávou v okolních lesích. Objevujte také pitoreskní městečka na pobřeží: Fjällbacka, Smögen, Lysekil, Marstrand... Naleznete barevné fasády, příjemné domorodce, miniaturní obchůdky, muzea a galerie. Až vám u nohou bude ležet Fjällbacka, pochopíte, proč se sem znovu a znovu vracela herečka Ingrid Bergmanová, a proč zde filmaři natáčeli scény filmu Ronja, dcera loupežníka. Nebude to zřejmě nostalgický návrat do dětství, jaké nikdy nebylo, ale spíše radost z toho, co je právě teď...

Jaro je tady (a Windows Live Writer zase funguje)!

Proto jsem znovu přepsal text o Korsice, doplnil jej fotografiemi (to vysvětluje přehozené pořadí kapitol) a přidal další Cesty.

Jaro je definitivně tady a do Marcheggu opět přiletěli čápi! Hodně zdaru & radosti!

                                                                Sobota, 17. dubna 2010