Freeheart: 2015

Pařížský masakr. Válka v Paříži. Francie v šoku. Evropa a svět drží smutek – rozličné palcové titulky ve sdělovacích prostředcích, podobný podtón. Přední politici hovoří o „útoku na naše hodnoty“ a o „naší odhodlané protiofenzívě“. Analytici hledají příčiny, prognostici a proroci předpovídají budoucnost a veřejnost se dále polarizuje. Mnozí hledají způsob, jak se vyrovnávat s rostoucí nejistotou, ale řešení problémů je v nedohlednu. Už proto, že skutečná řešení nebývají snadná, povrchní a často ani laciná!

Série atentátů, která v pátek 13. listopadu 2015 znovu otřásla našimi iluzemi, s sebou přináší více otázek než odpovědí. Jaké vůbec jsou ty „naše hodnoty“, které si nedáme vzít nebo zpochybnit? Slyšeli jsme nejčastěji dvě slova: svoboda a demokracie. A co ty ostatní, které dnes a denně nabízíme nejen našim dětem, ale i lidem prchajícím před válkou či za bludičkou blahobytu? S těmi, s nimiž nás dle sloganů „spojuje a sjednocuje naše rozdílnost“ (Our differences unite us!). Čemu věříme anebo chceme věřit? A za čím stojíme a na čem stavíme?

Třebaže to není politicky korektní (neboť Korán alkohol zakazuje), nalejme si čistého vína. Svoboda bez zodpovědnosti není ničím jiným než anarchií, která vede k sebezničení jednotlivců, rodin i celé západní civilizace. A vláda nebo konsensus většiny na tom nic nezmění. Troufneme-li si být upřímní, přiznejme si, že naše civilizace je nejen v ohrožení, ba nachází se již v rozkladu. Korupce (nejen ve fotbale), skandály (nejen v atletice), podvody (nejen v automobilovém a finančím průmyslu) - potvrzují, že je cosi shnilého v našem světě. Cosi, na čem se stavět vůbec nedá. Cosi, co vede přímo do záhuby (když se nic a nikdo nezmění)!

Ve světě, kde propaganda nahrazuje pravdu, a kde pravda téměř nemá šanci na vítězství, protože na to nemá sílu, není místo pro opravdové hodnoty. V naší západní společnosti téměř rozložené kulturně-marxistickou dialektikou objektivní a univerzální pravda neexistuje, vše je relativní a pragmatické. A na druhé straně - v (post)totalitních systémech a diktaturách (islamistických nebo tam, kde marxismus doznívá nebo se modifikuje) rozhodují mocenské elity o tom, co je správné a co není. Přesně vědí, kdo je nepřítel a jak se ho zbavit. Na obou stranách degeneruje lidské srdce a svědomí a člověk se čím dál více řídí svými pudy. Ale můžeme pak ještě hovořit o člověku a lidskosti? Humanismem se dnes u nás ohání kdekdo, ale lidskosti nepřibývá. Více než kdy jindy falešné ideologie ohrožují život celého lidstva. Nezapomeňme totiž, že teorie předchází praxi! A také, jak by asi dodali naši předkové: pýcha předchází pád!

Přiznejme si konečně, že ke skutečné změně směru a k záchraně světa nám nepomohou ani prázdná gesta ani „rozhodné“ odvety vůči nepřátelům. Moudré osobnosti minulosti i dneška nás vedou k sebezpytování. Člověk i společnost bez kořenů nemohou mít žádnou úctu k sobě, ani nemohou respekt vyžadovat. Jak se mohou lidé z jiných kultur v Evropě integrovat, když my sami jsme již dezintegrováni?! Naše politické, hospodářské i výchovně-vzdělávací systémy, zdravotnictví, soudnictví, policie i armáda – jsou všechny nahé - slavnostně oblečeny do nových císařských šatů; okázale předstírajíce, že je všechno v pořádku, „že to už nějak zvládneme“...

Třebaže řešení našich každodenních problémů nemohou být snadná, povrchní a ani laciná, nemáme jinou možnost než bojovat. Sami se sebou, s naší pohodlností, naivitou, hloupostí, zkažeností, sobectvím... Jestliže jsme zavrhli naše skutečné kořeny, které byly nebo mohly být zdrojem naší síly i k užitku celého světa, je potřeba vyzvat se k zápasu na život a na smrt. Za život a proti smrti. Proti vlastním omezením a omezením okolo nás. Aby život stál za žití, a smrt nevinných nebyla zbytečná!

Skutečným jádrem naší civilizace vyrostlé (mimo jiné) z křesťanských kořenů je láska. Láska k Bohu, k bližním i vzdáleným, k sobě samým. (Je nasnadě, že to nemůže být „Bůh“ jedné církve nebo sekty „jediného správného vyznání“!) To, co sem přináší rozhodující a vskutku radikální dimenzi je láska dokonce i k nepříteli. K tomu jistě nepatří naivita, ale rozhodnost. Nikoli iluze, ale ideál. Svoboda i zodpovědnost. S tímto postojem a vlastní integritou můžeme získat sílu a autoritu přesvědčit a získat si i ty, kteří se za naše nepřátele považují. A není jich málo! Předpokládá to však také oběti a úsilí ve všech oblastech – duchovní i materiální, finanční, morální i vojenské. Předpokládá to bezpodmínečnou spolupráci napříč různými sférami a překonání osobního sobectví i sobectví národního, etnického nebo náboženského. Tato spolupráce by měla být soustředěna - přes odlišné názory, ale při respektování objektivních a univerzálních hodnot - na společný cíl.

Kolik tragédií a neštěstí nás čeká, pokud se nezměníme? Anebo budeme víc a více šokováni. Vlastní bezmocností.

15. 11. 2015