Kungsleden 2016

Na Královskou stezku se i dnes vydávají mladí kralevicové nebo i rozmazlení princové, aby zde vzdorovali dotíravému dešti, nezvané zimě a vlastním pochybnostem. Ty se vždy s návratem slunce rozptylují, ale nikdy se dočista nevypaří. Úchvatné ledovce, hřmící peřeje a vodopády, nejčistší vzduch a voda jim pronikají pod goretexové brnění až hluboko pod kůži. Oheň a život jsou tu jedním; jídlo, stan a bolavá záda patří rovněž k sobě. Prastarý iniciační rituál působí dosud spolehlivě: prožitá zodpovědnost a získaná svoboda jsou jako dvě dvorní dámy - dvojčata, jež mohou každého, kdo je přijme za společnice, odtud věrně provázet.

Také tu lze potkávat poutníky z mnoha koutů světa, kteří se s pokorou dotýkají mechu a kamenů této posvátné Země Sápmi. Navzájem mezi sebou sdílejí zkušenosti, dojmy a sny a vše, co je třeba. Polární sobi na travnatých pláních (a také ve hvězdách) pomáhají našim kralevicům v další orientaci. Střelky kompasů v jejich srdcích pak dychtivě a těkavě ukazují duhovým mostem směrem k Severu. A k tomu se nese celým krajem ztracený a znovu nalezený joik hrdých Sámů - od obzoru k obzoru a dál. Hejá hé lejlé leá...

Nechť všichni ti, kteří to zažili, nikdy nepřestanou jít Cestou Králů!

Foto: Robin Frühauf 

Foto: Max Ertl-Vallant

Srdečný dík oběma "Twenty-eight kilo Austrians" & "Polenta Boys" Maxovi & Robinovi za poskytnuté fotografie z jejich třítýdenní cesty "Rohanem", "Mordorem" a "Mongolskem" v létě 2016.

Trevlig resa!

https://www.youtube.com/watch?v=WNOHtUWGJ3w

České léto...

.... bývá nejen rozmarné, ale hlavně autentické: auto-moto-cyklo-vodácké, houbařské, rybářské, pivní nebo vinné, nevinné i nebezpečné, přírodně-kulturní, kultovně-naturální, slaďounce-hořké, tradiční či inovativní, doufající, zoufající, troufající, meditativní a také někdy poněkud přehnané. Ať ve východních nebo západních Čechách, na Jižní Moravě nebo na jihu Čech - kudy jsme letos krátce projížděli, avšak mnohé shlédli, ochutnali, ohmatali - je opravdu krásně...

Sem se budeme vracet. Znovu a znovu!

Okna a vrata - zamčená i dokořán

V centru Jindřichova Hradce a jeho přilehlém okolí se dveře, vrata a brány honosí bytelnými zámky  a petlicemi, a spolu s okny jsou průzory a očima do duší starobylých domů. Každý z těch domů je obdařen mnoha jizvami a šrámy a zatížen bezpočtem vzpomínek. Kdo tudy prochází, může zachytit obavy i naděje jejich dávných obyvatel, jejich víru i pověrčivost.

Jaké sny a touhy inspirovaly jejich stavitele, jaké ambice unášely a zmítaly jejich majitele a nájemníky? Kolik bolesti a trápení, promarněných životů, ale i okamžiků skutečné radosti a pocitů naplnění, lásky a poznání? Jak mnoho nebo málo se lišíme my od našich předků? A co zůstane po nás za několik staletí?