Mezi Skyllou a Charybdou vede nebezpečná úžina. Ovládají ji dvě příšery
ohrožující každého, kdo se tudy ubírá. Navíc se proslýchá, že za tímto průlivem
se prý nachází konec světa. Jenže království na ostrově Ithaka, kam loď směřuje,
není na dohled! Odyseovi i jeho posádce však
hrozí selhání a smrt, zmar a zničení všeho, pro co se plavci vydali na cestu.
Unaveni z předchozích útrap zde kotví před bezvýchodným problémem. Je tak snadné
ztratit odvahu a zemřít strachem nebo se vzdát ještě před bojem! Vypadá to jako
neřešitelná situace a skutečně - není mnoho šancí v ní obstát...
Co je kompasem a mapou našich
životů? I když si to mnoho lidí neuvědomuje, jsou to naše myšlenky a ideály
nebo i zvyky, tradice, víra, koncepty a přání, jakož i jejich absence, jež nás buď
motivují, či naopak brání uskutečnění našich tužeb. Všichni máme své priority a
hodnoty, kterými se necháváme vést, unášet anebo zmítat. A tak tedy zápasíme,
prohráváme, znovu a znovu se rozhodujeme a pokoušíme se vzdorovat novým výzvám.
Někdy ztrácíme naději, ale dokud vane vítr a my ještě dýcháme a dokud nám to za
to stojí, jdeme či jedeme dál. Snad každý muž nosí ve svém srdci svoji Ithaku,
kde čeká věrná Pénelopé a snad každý Telémachos hledá svého otce a touží po
jeho lásce. Ve skutečnosti nebo ve snu.
Z Odyseových cest známe mnoho
příběhů vášně a nenávisti, něco lásky, přátelství a obětavosti, ale také
svědectví zrady a úkladů. Jsou nám povědomé i z našich vlastních
zkušeností i z dějin a současnosti naší planety. Má lidská rodina vůbec
nějaký společný cíl? Je možné překonat úskalí dnešní doby a najít cestu z labyrintů
a slepých uliček válek a nepřátelství, nevědomosti a arogance, žárlivosti, závisti, křivd...? Po zklamání minulého
století, kdy falešné autoritativní ideologie přivedly celý svět
na dosah úplného ztroskotání, jsou lidé obecně
vůči ideologiím velmi skeptičtí.
Hromy hřmí, blesky se míhají,
občas záchvěvy bouře vystřídá podezřelé ticho. Vlna za vlnou přináší nové a
nové krize. Při pozorném ohledání zjišťujeme, že dnes opět plujeme zrádnými
vodami mezi dvěma monstrózními
ideologiemi, které se snaží oklamat náš zdravý rozum a zmocnit se naší touhy po královském štěstí. A nejsou to jen Sirény
touhy po moci, jež nás hrozí svést ze správného směru, či Chiméry blahobytu,
které nám nedovolují vzdorovat, abychom náhodou o něco nepřišli. Nejsou to jen
jednoocí Kyklopové v nás samých, kteří nám brání jasně rozpoznávat a vidět
nástrahy a omezení vlastního egoismu. Dnešní myšlenkové a politické systémy
totiž vůbec nepůsobí stejně jako ty předešlé.
Tak jako ona šestihlavá Skylla, je
první ideologie lstivá a proradná. Daří se jí dokonale vytvářet zmatek
v myslích a srdcích lidí a ovlivňovat každodenní život celé civilizace
s hebrejsko-helénskými kořeny: „Cože,
Odyseus se dělá lepším než ostatní? Proč neposkytne svým lidem více demokracie
v rozhodování jejich osudu? A proč zůstává jeho žena doma u plotny a
nevěnuje se své kariéře? Je snad samostatně vychovávající matka horší než ty
ostatní? A dá se vůbec pochopit, že si neužívá volnosti a rozkoše, když se o ni
zatím uchází tolik nápadníků? Proč by za to měl být její syn diskriminován? Více
práv a rovnosti! Více svobody a sexu! Každý ať si dělá co chce a co mu přináší potěšení.
Nic není absolutní a vše je správné! Nač by si měl člověk dávat nějaké vznešené
a nerealistické cíle? Buďte tolerantní, nemyslete na zítřek a na druhé. Užívejte,
utrácejte, ukájejte...“
Ta druhá ideologie - Charybda - představuje
obludu, jež dnes do svého víru opět vtahuje mnoho poctivých lidí ze všech
světových stran: „Jednotlivec nemá sám o
sobě žádnou hodnotu, pouze Loď má smysl.
Naše Království je lepší než všechna ostatní! Kdo položí život za Lodivoda, stane
se nesmrtelným! Jakýkoli prostředek, jímž dosáhneme našeho cíle je dobrý!
Cožpak nevíte, že máte historickou úlohu a svatou povinnost zničit každého, kdo
se vám postaví do cesty?“
Je vůbec možné překonat nástrahy politické korektnosti, slepé tolerance a
morálního relativismu na jedné a nového nacionalismu ukrývajícího se pod hávem
vlastenectví a rouškou ochrany „tradičních hodnot“ na straně druhé? Jak dlouho
ještě budou přibývat další oběti jejich propagandistických přeludů, maskovaných
jako zásadní hodnoty? A jakto, že se jim daří přesvědčovat nejen mladé lidi o tom, že den je noc a noc je den, bílá že
je černá a naopak?
Skylla a Charybda dnes spolu bojují
na život a na smrt v nitru jednotlivců i národů a jejich konfrontace je
vedena pod stejnými hesly: „My jsme na
správné straně dějin. Každý se musí rozhodnout – my nebo oni.“ Rozhodneme-li
se však pro jednu či druhou stranu - cesta zde končí. Odyssey 2014: Mission
unaccomplished.
Proto se vydejme hledat cestu daleko za Skyllu a Charybdu. I když je
před námi neprobádaná oblast, v sázce není nic menšího než život posádky
celé pozemské lodi, a tedy i příštích generací. Proto již nemohou být naše
rozhodnutí povrchní či vedena sobeckými zájmy...
Nejprve je třeba, aby si posádka uvědomila
smysl své odysey, protože nejen cesta je cíl. Když ani nevíme, kam plujeme, je
nasnadě, že tam nikdy nedorazíme! Možná, že cesta na Ithaku je cestou domů. Na
jejím konci však nemůže být toliko malé
rodinné znovushledání spojené s potrestáním nepřátel. Ve skutečnosti nemůže
Odyseus být nikdy úspěšný sám. U vesel se střídá a spolupracuje celá posádka.
Ještě je však daleko do přístavu,
ještě je třeba proplout a projít mnoha zkouškami. Odyseus potřebuje znát přesný směr, překonávat
vlastní omezení a napravit své zlé vlastnosti, znovu získat důvěru a lásku své
ženy a usmířit se se svými nepřáteli. To, že mu Pénelopé zachovává věrnost,
nehledá svoji seberealizaci jinde a vede Telémacha k tomu, aby měl rád a
respektoval svého otce, je Odyseovi tou nejlepší podporou.
Ale i kdyby měli dnešní Odyseové občas prožívat pocit úplné
samoty a marnosti své cesty, nesmí se vzdát cíle a sejít z kursu. Jejich rodiny
a rodiny jejich přátel i nepřátel je potřebují!
