Freeheart: ledna 2017

Přátelé a známí se mě občas ptají, proč a nač se zabývám problematikou ideologií a lámu si hlavu nad tím, co brání vytvoření lepšího světa (a nepřestávám pro to hledat řešení), když nejdůležitější je přece to, jak žijeme a vychováváme své děti... Není to luxus, filozofovat o něčem tak abstraktním, když máme tolik jiných konkrétních problémů a cílů?!

Právě to, jak žijeme a vychováváme své děti anebo to, jak (ne)funguje tento svět, zásadně souvisí s otázkou světonázorů, tradic, víry i pověr, přesvědčení, konceptů... a ty mají konkrétní vliv i na můj každodenní život. Věřím-li například, že vše na Zemi a ve Vesmíru je náhodné či relativní povahy, má to přímé důsledky na mé vnímání reality i mé rozhodování o ní. Nic potom není a nemůže být absolutní! Tedy ani já sám a jistě ani moje vztahy k okolí. Proč bych se vůbec měl o něco snažit, když je jednodušší nechat se unášet proudem, než do úmoru plavat proti němu. Věřím-li skálopevně v Osud nebo sílu hormonů nebo moc genů, je skoro vše předurčeno, a ať dělám cokoliv, mnoho toho nezměním. Jinak, domnívám-li se, že člověk je prací polidštěná opice a smyslem a hlavním cílem dějin je vytvoření beztřídní společnosti - bude to mít podobné důsledky jako víra v Ráj, kde pravověrní věřící budou odměněni za "správné skutky" ve jménu jejich "Boha". V prvním případě jsem podřízen autoritě "neomylné Strany a Vlády" měnící svá rozhodnutí podle "potřeb" Světové revoluce, v tom druhém je to podobně autoritářská "Nejvyšší bytost" (a její představitelé zde na Zemi), která trestá a odměňuje bojovníky za Světový kalifát. V obou případech je možné manipulovat s pravdou tak, jak se komu hodí a odstraňovat ty, kteří se autoritám vzpírají. Pak je rovněž jisté, že nemohu být ani svobodným a ani zodpovědným (a tedy už vůbec ne opravdovým) člověkem!

A vzdám-li to úplně - jako jsem o tom psal zde:
http://freetrueheart.blogspot.co.at/2016/11/post-truth-or-pre-end.html - je se mnou (spíš dříve než později) konec!

Ale proč se Pravda nevzdává, i když se tak často vzdáváme my? Nebudu se pouštět na tenký led teologií či filozofií, ani si brát na pomoc svaté texty či citáty slavných. Přesto se chci (byť jen velmi stručně) zamyslet nad samou podstatou či Principem Univerza:

Čím to je, že naši předkové nikdy nepřestávali hledat Pravdu ve světě přírody i Ducha? Proč dokázali za pokrok v těchto oblastech často platit tím nejcennějším - vlastními životy? Samozřejmě, byly tu vždy zcela rozdílné motivace: touha po slávě a po moci, ale také vlastní rozhodnutí žít pro druhé. V dějinách můžeme sledovat neustálý zápas mezi egoismem a altruismem - na všech úrovních - od jednotlivců až po bloky států. Politický a mocenský zápas se opíral a opírá právě o různé a protikladné ideologie - v minulosti i dnes. Jistě, lidské poznání bylo vždy částečné a neúplné, ale co když to byla i Pravda, která se vždy snažila a snaží dosáhnout nás a hledá naši pozornost a odezvu? Nemám teď na mysli její rozmanité historicky a geograficky podmíněné interpretace ani často zjednodušený nebo naivní náboženský postoj. Také tzv. wishful thinking čili plané naděje nebo zbožná přání nepřicházejí v úvahu.

Je to totiž onen tichý hlas Pravdy v našich srdcích a svědomích, který nás i dnes vede k neuvěřitelnému hrdinství, nabádá k neskutečné trpělivosti a inspiruje k překonávání vlastních omezení. Odkud se jinak bere schopnost milovat, obětovat se a odpouštět neodpustitelné? Není v samé podstatě Univerza i nás samých touha po Lásce, Kráse a Dobru??? Touha, která je silnější než smrt než nenávist než zlo než ošklivost... Kde je původ této touhy, a proč je v naší nejvnitřnější podstatě vize dokonalosti?

Je-li láska založena na Pravdě, mluvíme o pravé lásce, a ta opravdu nemůže mít žádná omezení. Tato láska se stává největší silou, která překoná jakékoliv překážky. Náznaky a ukázky toho známe z dějin i z našich vlastních zkušeností. Jsme přece svědky toho, že Pravda se nedá navždycky přehlasovat většinami nebo uzpůsobit menšinami, ani zneužít těmi nejmocnějšími diktátory, ba dokonce ani oklamat námi samými. Proto byla, je a vždy zůstane nezávislou na trendech a názorech, třebaže hledá cestu ke každému člověku jedinečným a individuálním způsobem.

Jsem si vědom, že se vydávám na kluzký led, když vyjádřím, že dnes rozhodně potřebujeme hlubší pochopení a tedy i vyjádření té nejstarší - původní Pravdy! Pravdy, která dosud existovala spíše v podobě neúplného konceptu nebo symbolu, byť s poměrně jasnými obrysy, ale nebyla nikdy naplněna na univerzální či globální, a dokonce ani na rodinné úrovni. Nebyla zhmotněna, neboť jsme jí nerozuměli, a tudíž nevěděli, jak ji ztělesnit. Tou skutečnou a největší tragédií a katastrofou bylo a je, že lidé a všechny věci (přes společný původ!) dosud nikdy nežili jako jedna kosmická rodina ve vztazích pravé lásky! Jen Pravda o Univerzu i nás samých a její hlubší a pochopení a zvnitřnění v našem životě a vytvoření vztahů založených na pravé lásce nás může osvobodit od strachu, nesvobody či dokonce sebezničení...

Dokud se tak nestane, budou se naše rodiny a společnost nadále rozpadat, neboť vzájemná nedůvěra se bude ještě více prohlubovat. Proč by měli jednotlivci vstupovat do manželství a mít děti, když je to tak riskantní! Kolik zlomených srdcí a promarněných životů způsobila a způsobuje naše neschopnost vnímat a žít Pravdu?! Co s sebou lidé přinášejí do vzájemných vztahů, a na jakých hodnotách dnes stavějí národy a státy? Kolik bolesti způsobují lidská a společenská nejednota, boj o prostředky a o moc. A jak nemocný je náš svět, kde se vedou války mezi jednotlivci, náboženstvími, ideologiemi i mezi státy! Člověk bojuje proti člověku i proti přírodě, bez které nemůže existovat - ve jménu pokroku, vyšších zájmů, národních nebo lidských práv nebo čehokoliv. Jenže dnes už se nacházíme v stádiu, kdy si už další experimenty s polopravdami nemůžeme dovolit.

V dnešním světě se tudíž nesmíme spoléhat na pseudovědecké a filozofické nebo náboženské koncepty minulosti. Rozpínavost a expanzivní politika regionálních velmocí nemůže být ospravedlněna teoriemi a koncepty 19. a 20. století. A aplikace novějších ideologií jakými jsou např. ruský neoeurasianismus, západní kulturní marxismus nebo esoterika hnutí New Age, radikální či politický Islám (džihádismus) nebo hybridní model čínského marxismu snoubeného s kapitalismem nikdy nepřinesou mír, neboť boj proti jinak myslícímu nepříteli a jeho porážka je jejich podstatou; o pohrobcích komunismu nebo národního socialismu ani nemluvě. Všude tam, kde jsou ideologie založeny na relativismu a dualismu (věčný protiklad duše a těla, dobra a zla či my a oni), není usmíření možné a trvalý mír už vůbec ne!

Pokud si namlouváme, že sami nic nezměníme a jiní rozhodují o nás a bez nás, osudně se mýlíme! Je to náš život a náš svět, a my i naše rodiny jsou s osudem celého lidstva propojeni a spjati. Jestliže dokážeme překonat prastarý rozpor v nás samých a sjednotit myšlení a cítění, řeč a konání (a přitom milovat Pravdu celým srdcem!), budeme připraveni dobře obstát i v těch nejtěžších zkouškách. Největší válka (o níž nechceme nic slyšet, natož si její existenci připustit!) již probíhá - hybridním způsobem a na všech úrovních: politické, vojenské, ekonomické, mediální, kulturní... v kyberprostoru i v našich školách, státních institucích a domovech. Od těch předcházejících konfliktů se liší nejen dimenzí, která tentokrát zahrnuje skutečně celý svět a každého jednoho z nás, ale především svým potenciálem. Jisté je v tuto chvíli jen jedno: svět a dějiny, jak jsme je znali, se mění zásadním způsobem, neboť destruktivní egoismus - od individualismu po nacionalismus - v protikladu k pravé lásce nemohou spolu věčně koexistovat. Stejně tak jako spolu ničivé a tvořivé síly nemohou soupeřit donekonečna. Zvítězí-li tentokrát Pravda, bude to vítězství a osvobození pro všechny - jednotlivce i národy, "přátele" i "nepřátele".

A proto se také nikdy nevzdá!

(Pracovní verze - 15.1.2017)