Míváte někdy pocit, že se pohybujete v nesprávný čas na nesprávném místě? Že nejste sami sebou, že nežijete tak, jak jste si to vždy přáli? A že náš svět není takový, jaký by měl nebo mohl být... Pro tento problém neexistuje žádné rychlé a zázračné řešení, ale možné podněty nebo i jejich náznaky objevíte, pustíte-li se po stopách osudů...
Vojenský tábor a civilní město Carnuntum se nacházely v dobách své největší slávy – v prvních čtyřech stoletích anno domini – nedaleko někdejší provinční Vindobony východně po proudu Dunaje a na břehu rozlehlého labyrintu lužních lesů, na okraji bludiště ostrovů a ostrůvků. Pobývali zde nejméně tři římští císaři a až na 70.000 obyvatel žilo na rozkvětu jeho slávy mezi dnešním Petronellem a jódově-sirnými lázněmi Bad Deutsch Altenburg. Určitě nejznámějším ze všech se stal císař a filosof Marcus Aurelius.
Nekolik let zde působil a bránil severní hranici své říše převážně proti mužům od nedaleké jiné hraniční řeky Moravy – Markomanům. Také se však hluboce zamýšlel nad svým císařským posláním a smyslem života vůbec. Carnuntum poskytovalo vojákům i civilistům v té době a oblasti nebývalý luxus, přesto byl slovutný Marcus člověkem velmi skromným, který si dobře uvědomoval jak jsou lidské starosti i radosti pomíjivé: Čas je cosi jako řeka událostí a dravý proud. Neboť sotvaže se co objeví, už to uchvátí, a už přináší něco jiného, co také odnese. A tak, po jeho smrti a pomalém rozpadu celého impéria, zanikly na celá staletí římské zákony, hygienické návyky i jiný pokrok. Z římských therme zde zůstaly ruiny, z vil, paláců a chrámů zbyly rozvaliny. 
Co se nerozpadlo, rozebrali lidé na stavbu svých domů, kostelů, zámků nebo třeba i zvířecí obory. Přesto tady nalezneme ve střední Evropě nebývalé množství antických pamětihodností, stejně tak jako pokladů a vzácností přírodních. Kromě hlavních atrakcí, jakými jsou skvěle zrestaurované a pečlivě připravené expozice archeologického parku Carnuntum v obou obcích, jsou to Pohanská brána / Heidentor, obě arény nebo třeba i velký lazeňský komplex zvaný Palastruine.
Právě na těchto místech a třeba i mimo návštěvní hodiny se můžete vydat proti proudu času a hledat stoický klid nebo tvůrčí extázi. Nezapomeňte však také obejít dnes ještě stále zchátralý barokní zámek, kdysi hrdé sídlo několika šlechtických rodů, neúprosně nahlodaný zubem času. 
Je obklopen rozsáhlými loukami, kde můžete zahlédnout srnky, pasoucí se už svobodně mimo oboru. Ve spodní části u malého jezírka uzříte na stromech stopy po bobřích hlodácích a vydáte-li se směrem k Dunaji, dostane se vám mnoho dalších podnětů k přemítání. Gigantické staleté stromy, které poskytly útočiště a domov mnoha generacím ptáků jsou uvnitř vykotlané a prázdné tak jako každá upadající civilizace krátce před zánikem. A nebo před potopou, tak jako to připomínají značky s letopočty záplav z uplynulých desetiletí na stromech na dunajském břehu. 
A potom, na okraji jednoho ze slepých ramen, vás do očí a do srdce udeří malá zrezivělá tabulka se jménem patnáctiletého chlapce, který tu utonul při koupání za jednoho červencového dne v roce 1950. Na hřbitůvku v Petronellu naleznete malý náhrobek s jeho jménem a další osudové zjištění: na boční zdi původně románského kostela svaté Petronilly, patronky Říma i cestovalů, podle níž je tato obec pojmenována, je umístěna pamětní deska místním rodákům padlým v uniformách wehrmachtu, jen několik metrů od pomníčku rudoarmějcům! Tragický osud mrtvých vojáků, nešťastná léta rodičů Williho D. a smutné roky stárnoucího a nemocného Marca A. se spojují na tomto místě. 
Dnes sice není jisté, zdali se moudrý císař rozloučil s životem roku 180 ve Vindoboně / Vídni nebo v Sirmiu / Sremske Mitrovici v dnešním Srbsku, jeho útlá kniha Hovory k sobě se však zařadila do Pantheonu nesmrtelné literatury. Jemu samému by zřejmě bylo lhostejné to, že kopie jeho bronzové sochy na koni se vzpíná před římským Kapitolem i to, že se na své potomky dívá z dnešní italské padesáticentové mince ze severského zlata, slitiny mědi a jiných kovů. Snad by si jen přál, aby se zamýšleli nad těmito jeho slovy, která mu táhla hlavou možná pravě zde:
Štěstí tvého života záleží na druhu tvých myšlenek.
2010
